Asi jste také zaregistrovali výraz vintage fotky. Já také a byla jsem zvědavá, co zase „nového“ se ve světě fotografie urodilo … v podstatě nic. Pod pojmem vintage fotky se ukazují obrázky vytvořené jakoby starou technikou a technologií, nebo fotky analogové. Mému srdci je nejblíže pravověrná a vymáchaná analogová varianta fotografie. A né že by mi dělalo trable vytvořit fotografickou stařešinu na mém mackovi /iMac/

S fotografií jsem začínala více jak před 20ti lety. I když se vnitřně cítím na digitální děcko, není tomu tak. Když jsem propadala kouzlu fotografie, o digitální fotce věděli snad jen její stvořitelé. My, běžní fotografové pracovali s filmy, papíry a chemickými lázněmi.  Díky bohu za to. I když práce s analogovou fotografií je pracnější, je třeba obšírněji přemýšlet a promýšlet každý krok. Toto vedlo k úspoře materiálu i peněz. Každá chyba mířila rovnou do koše. I když … ale o tom příště.

Jak asi víte, mojí nejoblíbenější fotografickou disciplínou je portrétní a figurální fotografie. Proto jsem záhy odložila kinofilmový /filmový pás s dírkami po obou stranách na 12, 24 a 36 snímků skvělý na reportáže/ aparát do poličky a přes středoformáty hopla na velkoformátové fotografie. Přesněji ke starému portrétnímu fotoaparátu na plan filmy 12x17 cm mého tatínka a fotoguru vůbec.

Mé analogové / vintage i kyanotipické fotografie jsou rize vlastní ruční prací bez vlivu digitální technologie. Ne jak někteří kolegové buď fotí na film, který poté šoupnou do minilabu /jako vy svou fleshku/ nebo si vytisknou na průhlednou fólii digitální negativ, který posléze kopírují. Já jsem konzerva, proto tyto polovičaté činnosti u mě nenajdete.